Nemocenské dávky během pracovní neschopnosti (PN)

Dobrý den,

Délka doby, po kterou můžete pobírat nemocenské dávky je upravena příslušným zákonem. Konkrétně se jedná o Zákon o nemocenském pojištění - č. 187/2006 Sb.

Zde je mimo jiné stanoveno, že nemocenské dávky se vyplácí od 15 dne pracovní neschopnosti. Konkrétně viz § 23:

Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dní.

Nárok na nemocenské dávky (podpůrčí doba) je pak maximálně 380 dní (kalendářních) viz § 26:

Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak. V období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 podpůrčí doba začíná 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 22. kalendářním dnem nařízené karantény.

Pokud po skončení pracovní neschopnosti nějakou dobu pracujete, a pak znovu nastoupíte do pracovní neschopnosti, pak záleží na tom, jak dlouho jste pracoval.

Pokud to bylo méně než 190 dní, pak se u druhé pracovní neschopnosti započítává poměrná část z předchozí vyčerpané doby. Tj. Například pokud byste pobíral dávky oněch 380 dní, pak 100 dní pracoval, tak budete mít nárok pouze na 100 dní, protože se to bere tak, že dalších 280 dní jste „vyčerpal“ v předchozí pracovní neschopnosti.

Pokud by zaměstnání trvalo po skončení pracovní neschopnosti déle než 190 dní, tak už se to bere jako „nová“ věc, a opět máte nárok, na maximální podpůrčí dobu viz: § 26:

Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby uvedené v odstavci 1 doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti; tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo. Věta první a druhá se nepoužije v případě, kdy pojištěná činnost trvala aspoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti.

Pak je zde ještě ale jeden paragraf – konkrétně 27, který dává možnost pobírat nemocenské dávky i po skončení podpůrčí doby a to až po dobu maximálně 350 dní:

Po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.