Nezletilé dítě – souhlas manželky s dovolenou v zahraničí

Dobrý den,

rád bych se zeptal, jestli mi může manželka zakázat odjet s naším synem na dovolenou.

Žijeme s manželkou a naším nezletilým synem, jehož máme ve společné péči, ve společné domácnosti. Bohužel, pro vleklé neshody se budeme s manželkou rozvádět. O nastávajících prázdninách jsem chtěl spolu se synem odjet na dovolenou do zahraničí, ale manželka mi vyhrožuje, že syna se mnou nikam nepustí.

Jsem přesvědčený, že se jedná ze strany mé ženy o jakýsi truc, neboť iniciátorem rozvodu jsem já. Dodávám, že v minulosti jsem jezdil se synem na dovolené běžně, a to i do zahraničí, bez jakýchkoliv výhrad ze strany manželky.

Děkuji za odpověď

Dotaz poslal/a: Jan B., 01.07.2017 16:53

Odpověď:

Ing. Petra Měkotová
Ing. Petra Měkotová 02.07.2017 v 14:22 napsal/a:
 

Dobrý den,

Vaše manželka vám určitě nemůže něco „zakázat“. V některých případech vám ale může odjezd na dovolenou se synem do zahraničí znemožnit, nebo alespoň značně „znepříjemnit“.

Mimo jiné záleží i na tom, do jaké země plánujte odjet na letní dovolenou. Pokud se jedná o nějakou zemi v rámci EU, resp. některou zemi Evropského hospodářského prostotu (tj. kromě zemí EU ještě Island, Norsko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Albánská republika, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatská republika, Kosovská republika, Makedonská republika a Srbská republika), pak je zpravidla k cestě do zahraničí s dítětem potřeba pouze příslušný cestovní doklad (občanský průkaz nebo pas).

Některé zahraniční země, ale při cestě dítěte pouze s jedním rodičem, vyžadují písmenný souhlas druhého rodiče s vycestováním dítěte do ciziny. Pokud byste plánoval dovolenou v některé takové zemi, pak se dohodě s manželkou nevyhnete – potřebovali byste její písmenný souhlas. Informace o podmínkách cestování do jednotlivých zemní je možné najít na webu Ministerstva zahraniční.

Pro běžnou dovolenou v běžné délce (1 – 4 týdny apod., není pro to nějaký striktní limit), v některé evropské zemi, ale souhlas druhého rodiče zpravidla není vyžadován.

V zásadě se zde dá vycházet z Občanského zákoníku, kde je definováno, že v případě běžných záležitostí dítěte je oprávněn rozhodnout pouze jeden z rodičů – může to být příklad vydání cestovního pasu, kde není vyžadován souhlas druhého rodiče, nebo i řada dalších věcí.

§ 876

(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě.

(2) Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí.

(3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.

Zároveň občanský zákoník v § 877 definuje, že pokud se oba rodiče nejsou schopni se dohodnout na významné záležitosti, která se týká dítěte, pak přichází na řadu soud. V souvislosti s pobytem v zahraničí by se ale za takovou významnou záležitost dal považovat až nějaký dlouhodobější pobyt nad rámec běžné dovolené. Třeba několikaměsíční pobyt v zahraničí, by se již nedal považovat za běžnou dovolenou, a byla by nutná shoda onou rodičů

§ 877

(1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.

(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

Současně ale také platí, že by se mělo přihlížet i k tomu co chce dítě:

§ 875

(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte.

(2) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.

Obecně tedy platí, že manželka by vám neměla mít možnost zakazovat strávit běžnou dovolenou s dítětem v zahraničí, pokud to není proti vůli dítěte. V reálném životě ale může nastat řada různých „vyhrocených“ situací.

Dokáži si představit situaci, kdy na váš odjezd bez jejího souhlasu, může žena reagovat například oznámením na Policii ČR, že se bojí, že chcete dítěte unést, což by mohlo odjezd do ciziny minimálně zkomplikovat.

To jsou ale již situace, které ve výsledku nemůže žádný zákon pokrýt a je nutné je řešit individuálně.

 

Zařazeno v: , , , , , , , , ,