Nárok na nemocenskou (náhradu mzdy) v den nástupu do zaměstnání

Dobrý den,

Nárok na náhradu mzdy za nemoc pro zaměstnance, je určen v Zákoníku práce (zákon číslo 262/2006 Sb.), paragraf 192. Zde se hovoří o tom, že nárok na náhradu mzdy vzniká, pokud zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské – viz:

§ 192

(1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.

V zákoně o nemocenském pojištění se pak mluví o tom, že účast na nemocenském pojištění vzniká ve chvíli, kdy zaměstnanec začne vykonávat práci pro zaměstnavatele. Viz zákon číslo 187/2006 Sb.:

§ 10 Vznik a zánik pojištění zaměstnanců

(1) Pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud se nestanoví jinak v odstavcích 2 a 3.

Vzhledem k tomu, že ve vašem případě, zaměstnanec nezačal vykonávat práci, pak mu nevznikla účast na nemocenském pojištění, a tudíž nemá ani nárok na náhradu mzdy.

Když to hodně přeženu, tak pokud by zaměstnanec v pondělí ráno přišel do práce, a zahájil směnu a až na místě se dozvěděl, že je pozitivní na COVID a zase odešel, tak by to už bylo zahájení pracovní směny (byť velmi malé části) a měl by nárok na náhradu mzdy.

Pokud práci ale vůbec nezahájil (tj. na 1. 11. 2020 mu nepřipadla žádná pracovní směna, a 2. 11. 2020 na ni vůbec nenastoupil), tak na náhradu mzdy zatím nárok nemá.

Zaměstnavatel má ale běžnou povinnost zaměstnance omluvit, v době jeho pracovní neschopnosti (pracovně právní vztah vznikl uzavřením smlouvy). Na zaměstnance se vztahuje i zákaz zrušení pracovního poměru ve zkušební době, během prvních 14 dní pracovní neschopnosti atd.