Prodloužení nemocenské při dlouhodobé pracovní neschopnosti

Dobrý den,

Neschopenka (pracovní neschopnost) a nárok na nemocenské dávky, jsou sice velmi úzce spojené, ale současně se jedná o dvě nezávislé věci. V případě vystavení neschopenky lékařem, nevzniká nárok na nemocenskou automaticky.

Pro nárok na nemocenské dávky, musí být splněny příslušné podmínky. Maximální základní doba, po kterou je nárok na nemocenské dávky, je 380 dní od začátku neschopenky.

Do doby 380 dní, se započítávají i případné předchozí pracovní neschopnosti, které spadají do doby předchozích 380 dnů, před začátkem aktuální neschopenky.

Viz zákon o nemocenském pojištění, zákon číslo 187/2006 Sb., paragraf 26:

(2) Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby uvedené v odstavci 1 doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti; tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo. Věta první a druhá se nepoužije v případě, kdy pojištěná činnost trvala aspoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti.

Pokud je vyčerpána základní maximální podpůrčí doba nemocenské (380 dní), pak je možné žádat prodloužení. To je možné maximálně o 90 dní (3 měsíce). K prodloužení ale může dojít i opakovaně. Celkem až o 350 dní.

O prodloužení rozhoduje posudkový lékař. Prodloužení nemocenské je možné za předpokladu, že se dá očekávat v „dohledné“ době uzdravení.

Viz zákon o nemocenském pojištění, zákon číslo 187/2006 Sb., paragraf 27:

§ 27

Po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.

Tj. pokud by vaší mamince nebyla prodloužena nemocenská (podpůrčí doba nemocenských dávek), pak může být dále v pracovní neschopnosti („na neschopence“), ovšem už bez nároku na nemocenskou.

O samotném ukončení neschopenky (pracovní neschopnosti) ale rozhoduje lékař. Ten jediný je kvalifikovaný proto, aby posoudil zdravotní stav. Pokud by lékař usoudil, že zde již nejsou relevantní zdravotní důvody pro pracovní neschopnost, pak může neschopenku ukončit.

Proti rozhodnutí o ukončení neschopenky (pokud by s ním pacient nesouhlasil), je možné podat odvolání. Stejně tak je možné podat odvolání i proti rozhodnutí o neprodloužení podpůrčí doby nemocenské.

Pokud by byla pracovní neschopnost ukončena, pak by se vaše maminka musela „vrátit“ do práce. Pokud by tak neučinila, jednalo by se případně i o neomluvenou absenci, což by následně mohlo být důvodem pro výpověď.

Mohla by ovšem případně požádat zaměstnavatele o poskytnutí neplaceného volna. Na to ale není žádný právní nárok. Záleží to jen na zaměstnavateli, zda umožní neplacené volno, nebo ne.

Při neprodloužení nemocenské z důvodu nepříznivé zdravotní prognózy, by eventuálně mohl vaší mamince vznikat nárok na invalidní důchod (třeba i jen částečný, nebo na nějakou omezenou dobu).