Změny – dlouhodobá pracovní neschopnost 2018

Dobrý den,

Od začátku roku 2018 nedošlo k žádné změně zákona o nemocenském pojištění (zákon číslo 187/2006 Sb.), která by se týkala délky pracovní neschopnosti, resp., doby nároku na nemocenských dávek.

Nějaké změny tohoto zákona sice byly (zavedla se na například nová nemocenská dávka „otcovská“ pro otce nově narozeného dítěte, měnily se redukční hranice atp.), délka pracovní neschopnosti se ale nijak neměnila.

Není ale tak úplně pravda, že by nebyla určena maximální délka „nemocenské“. Viz zákon o nemocenském pojištění, zákon číslo 187/2006 Sb., paragraf 26:

(1) Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak. V období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 podpůrčí doba začíná 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 22. kalendářním dnem nařízené karantény.

Současně ale platí, že po uplynutí doby 380 dní může být pracovní neschopnost prodloužena – viz paragraf 27:

Po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.

Takže je to v zásadě tak jak píšete, je to především na rozhodnutí lékaře, který posoudí váš aktuální zdravotní stav.