Nemoc a zkušební doba

Dobrý den,

Obecně platí, že v případě „klasického“ zaměstnání vám nárok na nemocenské dávky vzniká již od prvního dne zahájení pracovního poměru. Tím „klasickým“ zaměstnáním zde mám na mysli takový typ zaměstnaneckého poměru, který zakládá účast na nemocenském pojištění (tedy hlavní pracovní poměr, vedlejší pracovní poměr, a v některých případech třeba i práce na DPČ nebi i na DPP).

Tedy co se týká samotného nároku na nemocenské dávky, tak na ty máte nárok i když onemocníte (nebo se vám stane úraz) již v průběhu prvního pracovního dne nového zaměstnání. Jestli odpracujete 7 dní, nebo 8 dní nebo 30 dní pak hraje roli jen v tom, z čeho se počítá výše nemocenských dávek.

Pro určení výše nemocenských dávek je rozhodující denní vyměřovací základ. Ten se obvykle počítá z předchozích 12 kalendářních měsíců, před měsícem, kdy vznikla událost (nemoc, úraz). Počítá se ale také současně obvykle jen z příjmů z posledního zaměstnání.

Pokud toto poslední zaměstnání trvá kratší dobu, pak se počítá od začátku tohoto pracovního poměru.

Pokud budete pracovat méně než 7 kalendářních dní, tak se pro určení denního vyměřovacího základu použije předchozí kalendářní rok, v němž jste alespoň 30 dní měla nějaký příjem zakládající účast na nemocenském pojištění (tedy z nějakého jiného, předchozího zaměstnání)

Pokud budete pracovat alespoň 7 dní a více, ale méně než celý kalendářní měsíc, pak se používá období od zahájení pracovního poměru do konce měsíce, ve kterém onemocníte. Tedy pokud by to bylo oněch 8 dní, pak by se zde vypočítával pravděpodobný výdělek – to kolik peněz byste si vydělala, pokud byste celý měsíc pracovala.

Pokud budete pracovat celý kalendářní měsíc a pracovní neschopnost zahájíte až první den dalšího měsíce, pak se použije onen první kalendářní měsíc.

Případně viz zákon o nemocenském pojištění, kde se rozhodné období, ze kterého se počítá denní vyměřovací základ – paragraf 18, zákon číslo 187/2006 Sb.:

(3) Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost, pokud se dále nestanoví jinak.

(4) Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v období, kdy od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla.

(5) Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce tohoto kalendářního měsíce a pokud zaměstnání netrvalo do konce tohoto kalendářního měsíce, do dne, kterým doba zaměstnání skončila.

(6) Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období stanoveném podle odstavce 3 vyměřovací základ nebo není-li v rozhodném období alespoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Rozhodné období podle věty první začíná nejdříve dnem vzniku pojištění zaměstnance. První předchozí kalendářní rok se zjišťuje postupně od roku, v němž vznikla sociální událost.