Práce ve svátky a krátká dovolená

Dobrý den,

Podmínky toho, kdy může zaměstnavatel nařídit práci i o víkendu nebo ve státní svátky, jsou upraveny příslušným zákonem – zde se jedná o zákon číslo 262/2006 Sb., Zákoník práce. Ten zaměstnavateli umožňuje v určitých případech nařídit pracovní směnu i v tyto dny – nemělo by se jednat ale o „zcela běžnou“ pracovní směnu, ale jen o specificky vyjmenované činnosti (odstavec 3, paragraf 91) nebo pokud se jedná o práci v nepřetržitém provozu či práci jako ostraha objektů zaměstnavatele. Více viz paragraf 91:

 (1) Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky23).             

(2) Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.              

(3) V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech: 

a) naléhavé opravné práce,

b) nakládací a vykládací práce,

c) inventurní a závěrkové práce,

d) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,

e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,

f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,

g) práce v dopravě,

h) krmení a ošetřování zvířat.

(4) Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

(5) Ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výkon prací uvedených v odstavcích 3 a 4 nejvýše dvakrát v průběhu období 4 týdnů po sobě jdoucích, uplatní-li se v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

(6) U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Ustanovení věty první je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a pro zjišťování průměrného výdělku.

Co se týká čerpání dovolené, kdy píšete, že vám zaměstnavatel neumožňuje letní dovolenou delší než 1 týden. Podle zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost, poskytnout vám alespoň jednou za rok dovolenou v délce 2 týdny vcelku. Ale to neznamená, že by vám musel tyto dva týdny poskytnout právě v létě. Zákon zaměstnavateli pouze udává povinnost, aby to bylo v průběhu roku. Takže pokud vám zaměstnavatel neumožní v letních měsících delší dovolenou než jeden týden, je to dle zákona v pořádku, pokud vám dvou týdenní dovolenou umožní v jiné části roku – viz paragraf 217:

(1) Dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.