Nárok na nemocenské dávky u pracujícího důchodce

Dobrý den,

Zatímco běžný zaměstnanec může dostávat nemocenské dávky i poměrně dlouhou dobu, u pracujícího důchodce tomu tak není. Běžný zaměstnanec (který nepobírá starobní nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně), může nemocenské dávky dostávat až po dobu 380 dní, resp. podpůrčí doba končí po 380 dnech od zahájení pracovní neschopnosti nebo od doby, kdy je nařízena karanténa. Ve výjimečných případech, je pak dokonce možné prodloužení, o dalších 350 dní.

U pracujícího důchodce (který pobírá starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu 3 stupně), se nemocenské dávky vyplácí pouze po dobu 70 dní. Tedy vycházíme-li z toho, že nemocenské dávky jsou vypláceny až od 15 dne pracovní neschopnosti (do té doby náleží zaměstnanci náhrada mzdy), pak je celková délka „placené nemocenské“ u starobního důchodce 85 dní (resp. 82 dní, protože první tři dny jsou s výjimkou nařízené karantény neplacené.

U starobního důchodce dále platí, že pokud by měl více pracovních neschopností v průběhu roku, pak se mu vyplacené nemocenské dávky „sčítají“. Pokud by na začátku roku byl v PN třeba 2 měsíce a pobíral nemocenské dávky např. 45 dní. Tak při druhé pracovní neschopnosti v jiné části roku, by pak již mohl nemocenské dávky dostávat pouze po dobu 25 dní.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené pracovní neschopnosti na sebe navazují, pak se z pohledu zákona berou jako jedna pracovní neschopnost:

Viz zákon o nemocenském pojištění, zákon číslo 187/2006 Sb., paragraf 28:

(1) Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance; v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se nemocenské poživatelům těchto důchodů vyplácí od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 22. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu uvedenou ve větě první. Byla-li podpůrčí doba podle věty první a druhé vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce. Nemocenské podle věty první a druhé však nelze vyplácet déle, než by se vyplácelo podle § 26. Poživatelem starobního důchodu se pro účely věty první a druhé rozumí fyzická osoba, která v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény má nárok na výplatu starobního důchodu alespoň po dobu jednoho dne trvání pojištěné činnosti, a to ode dne, kdy nárok na výplatu tohoto důchodu vznikl.